Popis
Surrealistická opera Frankenstein představuje neznámou polohu Černého hudebnosti. V jednotlivých obrazech zde vedle sebe a do sebe staví jakoby vytržené obrazy snů. Vše za velkého zvuku Divadelního symfonického orchestru a Filharmonie Bohuslava Martinů. Tak, jako je nepřítomný kompoziční rámec celého díla, stejně tak chybí vnější sémantika libreta, o které se podělily texty Adolfa Wolfliho, Denisy Míčové a Petra Váši. Výsledek díla působí jako hra a souhra zvuků, kde se neobjevuje jasná kontura melodií, rytmů ani harmonie, vždy však v jakési dramatické a sugestivní scénické délce, která má, podle slov Černého „poskytnout posluchači zvukovou koupel“. S Františkem Skálou, významným českým výtvarníkem, Černého spojuje přátelství a mnohaletá spolupráce. K příležitosti vzniku Surrealistické opery Frankenstein k ní Skála vydává originální signovaný grafický list, jako ilustraci k této hudbě, pokus spojení hudby a obrazu. Jako takový je i v tvorbě Skály tento počin jedinečný.
